Další krok je instalace jádra a modulů do systému.
Z nabídnutého seznamu vyberte vhodné zařízení, ze kterého budete instalovat jádro a moduly operačního systému. Nezapomeňte, že můžete použít libovolné z dostupných zařízení a že nejste omezeni na použití stejného média, se kterým jste začínali (viz Získání instalačních médií, Kapitola 4).
Nabízené možnosti se mohou lišit v závislosti na hardwaru, který
dbootstrap našel. Pokud instalujete ze sady oficiálních CD,
software by měl automaticky vybrat správnou volbu. (A pokud jste při startu
nezadali parametr verbose, ani by vás neměl obtěžovat se seznamem
zařízení). Až vás systém požádá o vložení CD, ujistěte se, že vkládáte první
disk.
Pro instalaci z lokálního souborového systému zvolte ,,hard disk'', pokud
oblast zatím není připojená, nebo ,,mounted'' pro již připojenou oblast. V
obou případech bude systém hledat nějaké soubory v adresáři
dists/woody/main/disks-powerpc/current. Pokud je tam nenajde,
budete vyzváni k zadání ``Vybrat cestu k archivu'', což je adresář na disku,
kam jste uložili požadované instalační soubory. Pokud máte lokální zrcadlo
debianího archívu, můžete ho použít. Cesta bývá obvykle
/archive/debian. (Archív je charakteristický adresářovou
strukturou debian/dists/woody/main/disks-powerpc/current). Cestu
můžete zadat ručně, nebo použitím tlačítka <...> můžete
procházet adresářový strom.
Pokud tedy instalujete z lokálního disku nebo podobného média (NFS), budete
vyzváni pro zadání cesty k adresáři obsahujícímu potřebné soubory. (Pokud
vyberete špatné umístění, systém se bude ptát znovu a znovu, než odpovíte
správně). Můžete se podívat na tty3 (viz Používání shellu a
prohlížení logů, Oddíl 5.7.1) kde dbootstrap zaznamená
umístění hledaných souborů.
Jestliže se objeví volba ,,default'', měli byste ji využít. V opačném případě
zkuste možnost ,,list'' a nechte dbootstrap, aby se sám pokusil
soubory najít. (Což může být pomalé, zejména na NFS). Jako poslední možnost
použijte volbu ,,manual'' a zadejte cestu ručně.
Instalace z disket vyžaduje vložit záchrannou disketu (kterou máte patrně v mechanice) a potom diskety s ovladači.
Jestliže chcete instalovat jádro a moduly ze sítě, můžete to udělat výběrem volby ,,network'' (HTTP) nebo ,,NFS''. Vaše síťová rozhraní musí být podporována standardním jádrem (viz Ostatní zařízení, Oddíl 2.5). Pokud se nabídka ,,NFS'' neobjeví, musíte vybrat ``Zrušit'', vrátit se zpět, vybrat krok ``Konfigurovat síť'' (viz ``Konfigurovat síť'', Oddíl 7.6) a poté znovu spustit tento krok.
Zvolte nabídku ,,NFS'' a zadejte jméno a adresu svého NFS serveru. Za
předpokladu, že jste na NFS server na správné místo umístili obrazy záchranné
diskety a disket s ovladači, budou tyto soubory dostupné pro instalaci jádra a
modulů. Souborový systém NFS bude připojen pod /instmnt.
Umístění souborů vyberte stejně jako pro metody ,,hard disk'' nebo ,,mounted''.
Vyberte možnost ,,network'' a sdělte dbootstrapu URL a cestu k
debianímu archivu. Standardní volba většinou funguje dobře a v každém případě
je správná alespoň cesta (pro libovolné oficiální zrcadlo Debianu), takže stačí
změnit adresu serveru. ...this sentence isn't finished...
Pokud instalujete bezdiskovou stanici, měli byste již mít síť nastavenou podle ``Konfigurovat síť'', Oddíl 7.6. Instalační systém by vám měl nabídnout instalaci jádra a modulů z NFS. Pokračujete metodou ,,NFS'' popsanou výše.
Pro jiná instalační média mohou být vyžadovány další kroky.
``Konfigurovat podporu PCMCIA'' je alternativní krok předcházející ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení'' a slouží k zapnutí podpory PCMCIA karet.
Pokud máte zařízení PCMCIA, ale nepotřebujete je k instalaci systému, můžete nastavení odložit a vrátit se k němu po dokončení instalace. Jestliže budete při instalaci používat např. síťovou kartu na rozhraní PCMCIA, je nutné konfiguraci provést nyní, ještě před nastavením sítě.
V případě, že PCMCIA potřebujete, zvolte ``Konfigurovat podporu PCMCIA''.
Odpovězte, jaký máte typ řadiče PCMCIA. Většinou se jedná o
i82365. Další možnost je tcic, přesné označení by
měl uvést výrobce v dokumentaci k notebooku. Následující políčka asi ponecháte
nevyplněná a pokud zařízení nebude pracovat, podívejte se do Linux PCMCIA
HOWTO, jaké hodnoty zadat pro konkrétní zařízení.
Ve výjimečných případech je třeba provést úpravu souboru
/etc/pcmcia/config.opts. Přepněte do druhé virtuální konzole
stiskem levý Alt-F2 a upravte soubor. Potom zvolte novou konfiguraci
PCMCIA nebo do jádra znovu nahrajte moduly pomocí příkazů insmod a
rmmod.
Až budete mít zařízení úspěšně nakonfigurované, vraťte se k nastavení ovladačů zařízení, které popisuje další kapitola.
Pro nastavení ovladačů zařízení, neboli modulů jádra, vyberte nabídku ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení''.
Nejdříve budete dotázáni, zda chcete nahrát moduly jádra z diskety dodávané
výrobcem. Většina lidí může tento krok přeskočit, protože se používá pouze pro
proprietární nebo nestandardní moduly, které jsou dodávány s příslušným
hardwarem (například SCSI řadičem). Moduly se budou hledat na disketě v
adresáři /lib/modules/misc (kde misc může být libovolná
standardní sekce). Jakékoliv soubory splňující tento požadavek se nakopírují
na disk, takže je můžete v následujícím kroku nakonfigurovat.
Následně se spustí program modconf, kde můžete procházet skupinami
modulů jádra a vybrat si moduly, které chcete nainstalovat.
Doporučujeme vám konfigurovat pouze zařízení, která nebyla automaticky jádrem detekována a která jsou nezbytná pro nainstalování základního systému. Spousta lidí konfiguraci modulů vůbec nepotřebuje.
Například se může stát, že budete muset explicitně zavést ovladač síťové karty ze sekce net, ovladač SCSI disku ze sekce scsi nebo ovladač pro proprietární CD-ROM v sekci cdrom. Zařízení, která zde nakonfigurujete, se budou automaticky zavádět při každém startu systému.
Některé moduly mohou vyžadovat zadání parametrů. Pro zjištění, které parametry jsou důležité, se budete muset podívat do dokumentace příslušného modulu.
Až bude systém nainstalovaný, lze konfiguraci modulů kdykoliv změnit programem
modconf.
Na powerpc jsou užitečné následující moduly. Seznam je pro jádra 2.4, ale většina je obsažena i v jádrech řady 2.2.
Jestliže instalační systém nedetekuje žádné síťové zařízení, obrátí se na vás s nabídkou ``Konfigurace názvu počítače''. Váš počítač musí mít nějaké jméno i v případě, že nejste připojeni do sítě.
V případě, že instalační systém síťové zařízení nalezne, bude pokračovat krokem ``Konfigurovat síť''. Pokud vám systém nedovolí přejít k tomuto kroku, znamená to, že systém žádné síťové zařízení nezná a pravděpodobně jste jej špatně nakonfigurovali. Vraťte se zpět (``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení'', Oddíl 7.5) a v sekci net vyhledejte příslušný ovladač.
Jestliže máte více síťových zařízení a instalátor detekuje alespoň dvě z nich,
budete si muset ze seznamu vybrat pouze jedno zařízení, které chcete nastavit.
(Po instalaci můžete samozřejmě zbývající zařízení dokonfigurovat ručně —
viz manuálová stránka interfaces(5).)
Pokud dbootstrap zjistí, že jste konfigurovali karty PCMCIA (``Konfigurovat podporu
PCMCIA'', Oddíl 7.4), budete dotázáni, zda je síťové zařízení kartou
PCMCIA. Odpověď na tuto otázku ovlivní jak a kam se uloží konfigurace sítě.
Program dbootstrap se vás dále zeptá, zda chcete použít pro
konfiguraci sítě DHCP nebo BOOTP server. Pokud můžete, odpovězte ``Ano''.
Jestli máte štěstí a vidíte hlášku ``Síť se podařilo nakonfigurovat pomocí
DHCP/BOOTP.'', přeskočte rovnou na ``Instalovat základní systém'',
Oddíl 7.7. Jestliže automatická konfigurace selže, zkontrolujte správné
zapojení kabelů a přečtěte si hlášky na třetí konzoli (tty3). Jestli to
nepomůže, pokračujte a nakonfigurujte síť ručně.
Při ruční konfiguraci sítě vás dbootstrap vyzve k vyplnění údajů z
Dále budete potřebovat, Oddíl
3.3. Po potvrzení zadaných údajů musíte zadat primární síťové zařízení pro
síťové připojení. Obvykle se jedná o ,,eth0'' (první ethernetové zařízení).
Pár technických poznámek: program předpokládá, že adresa vaší sítě je bitovým
součinem IP adresy a síťové masky. Dále se pokusí odhadnout vysílací adresu
jako bitový součet IP adresy systému a bitového doplňku síťové masky.
Předpokládá, že gateway zprostředkovává i DNS. Pokud některý údaj nebudete
znát, ponechte u něj přednastavenou hodnotu. Konfiguraci můžete na
nainstalovaném systému upravit editací souboru
/etc/network/interfaces, nebo si nainstalovat balíček
etherconf, který vás celým procesem provede.
V dalším kroku se nainstaluje základní systém. Základní systém je minimální množina balíků, která poskytuje malý, ale samostatný a funkční systém. Zabírá něco pod 70MB.
Během tohoto kroku se vám zobrazí (pokud neinstalujete z CD) seznam zařízení, ze kterých můžete základní systém instalovat. Jestliže instalujete z oficiálních CD, budete pouze vyzváni, abyste do mechaniky vložili první disk.
Při instalaci ze sítě, buďte trpěliví, protože některé kroky mohou trvat
poměrně dlouho a navenek se může zdát, že se nic neděje. Konkrétně u stahování
souboru Packages.gz a instalačních souborů základního systému to
vypadá jako by se systém zastavil. Když se ale přepnete na druhou konzolu,
můžete se příkazem df -h ujistit, že se pevný disk zaplňuje.
Pokud se ale instalace zastaví při stahování souboru nazvaného
Release, je téměř jisté, že síťový archiv nebyl nalezen, nebo je
na něm nějaká chyba.
Jestliže instalujete základní systém z pevného disku, stačí když nasměrujte
instalátor na soubor basedebs.tar.
Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře PowerPC
verze 3.0.23, 15 May, 2002